Zobrazení zdroje stránky Legenda o setkání Æthera a královny Medú

Roku 470 [[Čtvrtý věk nového letopočtu|čtvrtého věku nového letopočtu]] útočí [[Æther]]ova armáda na [[Rah' Ghor Pravus]]e, ale je obklíčena. Na pomoc armádě vyráží sám Æther v doprovodu největších generálů a velitelů klanů. Zaženou démona na ústup. Ze zálohy je však z neznámých důvodů napaden [[Dreadd]]ovými vojsky. Překvapená a oslabená Ætherova armáda je poražena a sám Æther se dává na útěk. Jeho situace je ale bezvýchodná, proto zamíří do Starých hor. Dreaddova armáda, která jej pronásleduje je složená z lidských přisluhovačů. Znenadání obrovský strach naplňuje jejich mysl, který pramení z hor. Æther slyší ve své hlavě hlas stejně jako jeho vojáci, aby se vrátil. Zatímco on se jen pousměje, jeho nejlepší generál se zhroutí na zem a snaží se odplazit co možná nejdál. Æther přes sebe přehodí starou róbu a vydá se dál. Po několika hodinách stojí u obrovské černé citadely, kterou později pojmenuje Prokletá citadela. Do cesty se mu postaví prokletí válečníci. O několik vteřin poté už jsou proměněni v kostky ledu. Ostatní strnou a uvolní mu cestu dál. Před bránou jej zastaví slepý chlapec a řeknu mu, že na něj čeká jeho paní. Poté, co Æther dorazil do trůnního sálu, uviděl krásnou mladou dívku, jak sedí na zlatém trůnu a dívá se na něj pronikavým pohledem. Æther se slušně uklonil, poklekl a řekl: "Jsem poctěn, že jste mě přijala. Abych řekl pravdu, už dlouho jsem neviděl tak krásnou dívku, jako jste vy." Dívka se zamračila a řekla: "Mohla bych tě proměnit v prach za tvou opovážlivost." "Jestli je opovážlivost zalichotit tak krásné dívce." řekl Æther. Dívka vstala z trůnu a řekla: "Dost už. Budeš zřejmě mocný kouzelník, když jsi odolal síle mých myšlenek. Zřejmě jsi přívržencem jednoho z těch bohů, kteří tady svádí boj s démony." Pak přišla blíž k němu. Æther s pokorou řekl: "Má paní, měl jsem špatný den. Rád by jsem se zde někde vyspal a zítra pokračoval v cestě domů." Přišla k němu blíž, položila ruku na jeho rameno. Æther zavřel oči. Pak dívka strnula a rychle ruku odtáhla pryč. Měla ruku pokrytou malými krystalky ledu. Dávaly dohromady krásný jemný vzor květů růže. Se zájmem si prohlížela ruku, pak se na něj podívala a řekla: "Musíš být velice nadaný kouzelník, když dokážeš vytvořit něco tak krásného. Byla by škoda tě zabít. Budu ráda, pokud přijmeš mé pozvání na večeři." Æther odpověděl: "Bude mi ctí." Dobrá teda, stráže tě odvedou do tvého pokoje." řekla dívka.  

Æther si dopřál lázeň, aby ze sebe setřel špínu z boje. Utřel zaschlou krev démonů ze své zbroje, která už nebyla čištěná několik let. Ze staré zbroje najednou opět byla legendární Ætherova ledová zbroj. Přemýšlel, jestli si má ještě vzít tu starou kápi, kterou nosil pro případ nouze. Usmál se, zakroutil hlavou a rozhodl se, že si ji nevezme.

Za dvě hodiny po své koupeli dorazil do velkého sálu, kde byl stůl plný nejrůznějších pochoutek. Přišel ke stopu a sedl si. Pak přišla hostitelka v doprovodů dvou strážců. Æther povstal a uklonil se. Stále měl sklopené oči, aby nepoznala, kdo ve skutečnosti je. Oči boha odrážejí totiž jeho sílu. Jakmile si sedla, pokynula mu, aby si také sedl. Chvíli si prohlížela jeho zbroj: "Netušila jsem, že to, co na sobě nosíš je ještě použitelné. Zřejmě jsi nějaký generál. Vlastně, je od tebe neslušné, že jsi se stále nepředstavil." Bůh ledu se zamyslel. Nechtěl lhát. Najednou si uvědomil, v jaké absurdní situaci je. On zapírá, že je bůh. "Jsem Eriadel syn Eidala a zástupce generála Drahna Mc Drekena." řekl Æther. "Je to zvláštní. Mí kněží mi řekli, že tvůj generál se dal na útěk před naší kouzelnou bariérou strachu. Není to zvláštní, že zástupce šel dál?" zeptala se dívka. "Měl jsem strach o svůj život má paní." odpověděl Æther. Dívka vstala, pomalým krokem šla k němu a zeptala se: "Co může být horšího, než kouzelná bariéra strachu, která chrání mé království? Æther si uvědomil, že přestřelil, ale pohotově odpověděl: "Měl jsem sen. Zdálo se mi, že až budu čelit smrti, najdu v horách záchranu." Přišla k němu blíž a řekla: "Záchranu? Víš, že by jsem tě mohla zabít pouhým lusknutím prstů. Já vlastně ani nevím, proč jsem to ještě neudělala. Proč vlastně mluvil s otrokem nějakého boha?" "Nejsem otrok." řekl Æther. Přišla k němu a ukázala na zbroj a řekla: "Nosíš znaky svého pána." Æther vstal. Využil toho, že je blízko. Byla o něco nižší než on. Přišel k ní na vzdálenost polibku. Stráže vystartovali na pomoc své paní. Æther se jí podíval do očí. Stráže pokryla silná vrstva ledu, až spadli na zem pod jeho tíhou. Celou tu dobu se jí díval do očí. Mračila se, ale žádné lusknutí prstů nebylo. Dívali se na sebe. Okamžik se proměnil ve věčnost. Ona ustoupila zmateně o několik prstů zpět. On jí následoval. Pozvedla zmateně ruku na znamení, že může kdykoliv ukončit jeho život. Æther ji však jemně rukou odzbrojil a přitiskl se k ní. Zavřela oči, stejně jako on. Jejich rty se spojily jen na několik vteřin, ale jejich srdce na věky.