Souboj dvou tajemných dívekrok 423 Pátý věk n.l.Armáda Rah' Cosmo Pravuse zaútočila na kmen velitele Alakhaie kmene Lake of Death. Příprava na bitvu trvala po několik dní. Všichni moc dobře věděli co se stane. Rah' Cosmo Pravus je nemilosrdný a útočí dokud vše nezničí. Obléhaní trvalo již šestý měsíc a padlo pět měst. Někdo se musel proti démonovi postavit. „Někdo...“ řekl si pro sebe Alakhai. V celé té alianci nebyl nikdo kdo by poskytl co by jen jednu runu sněhu na moji podporu. Zakroutil hlavou a zamířil do velitelského stanu. Uvnitř na něj čekal hlavní generál, velitel Flamekeeperu a zástupce generála. Přišel ke stolu s mapou. Podíval se na ní poťukal na střed prstem a řekl: „Tady zítra zemře hodně lidí.“ „Možná že né.“ Ozval se velitel Flamekeeprů. „Máme devadesát osm Flamekeeperů to je seslaných minimálně padesát meteoritů, pokud se to povede rozsekáme jejich armádu dřív než se k nám dostane. Pokud jim zničíme pěchotu naši Mágové je už snadno rozsekají. Navíc tady máme dvacet tisíc ozbrojených vesničanů, kteří nás mohou jistit. Když k tomu přidáme armádu Efretů a Lávových armádu máme šanci.“ Alakhai přikývl a podíval se na vrchního generála. Ten zakroutil hlavou: „Pane vše záleží na těch vykouzlených padajících skálách. Zítra zemře mnoho lidí. K čemu je to dobré? Pak už se ani neubráníme slabým démonům.“ „Máme ještě alianční spojence. Než postavím novou armádu pomůžou nám.“ Generál pokroutil hlavou: „Pane, s prominutím, neposlali nám ani zlaťák. Osvobozovali jsme jejich města a krmili alianční pokladnici tím co jsme dostali, ale když potřebujeme pomoc tak jsou alianční zdroje vyschlé...“ „Dost už! Možná nám nepomohou, ale to nic nemění na tom, že se jím zítra postavíme...“ Najednou před stanem uslyšeli rachot. Do stanu vešel malý muž s kápí. Před sebou vedl strážníka s ohnutou rukou: „Přišel jsem žádat o audienci, ale její vyřízení by trvalo moc dlouhou. Potřebuju s vámi mluvit veliteli.“ Podíval se na Alakhaie. Oba generálové měli tasené meče a narudlá záře kolem Flamekeeperové hole svědčila o tom že se nebojí jí použít. Alakhai přikývl a řekl: „Je neslušné sem vtrhnout a ani se nepředstavit.“ „Říkají mi nebeský.“ Velitel Flamekeeprů se na něj podíval: „Ten co rozsekl Tel Thulgeonovu helmu vejmpůl?“ Neznámí přikývl: „Ano to jsem já. Chtěl ublížit jednomu dítěti, ale měl smůlu že jsem to viděl.“ Alakhai se usmál: „Dobře Nebeský a co tě k nám přivádí.“ Nebeský pustil strážce, který s bolestným výrazem opustil stan. „Přišel jsem vám rozmluvit zítřejší boj. Nemáte proti svému nepříteli šance ve férovém boji.“ „A v neférovém?“ zeptal se Alakhai. „Je tu šance. Kousek odsud jsou Staré hory a Prokletá citadela. Rah' Cosmo Pravus si nedovolí útok v její blízkosti. Vaši armádu se ztrátama rozseká, ale další by ho už mohla dorazit.“ Alakhai přikývl: „Dobrá vydám patřičné rozkazy. Přijde mi to jako dobrý nápad.“ Nebeský jen řekl: „Přeji mnoho štěstí.“ Otočil se odešel. Velitel Flamekeeprů zapřel svou hůl o zem. Ohnivá záře kolem ní pohasla: „Myslím že to není past. Ten člověk, či kdo to je už zachránil spoustu lidských životů.“ Přesunou celý tábor a připravit se na boj bylo velice náročné, ale Alakhai věděl, že to zvýší jejich šance na přežití. Pokud by démon nezaútočil, měli by víc času na přípravu. Třetí den se, ale stalo něco co nikdo nepředpokládal. Armáda Gwara napadla Prokletou citadelu kvůli pokladům, které se zde nachází. Byla sice poražena, ale Prokletá Citadela byla silně poškozena. Teď už se Rah' Cosmo Pravus nebude bát zaútočit. Druhý den už proti sobě stáli dvě obrovské armády. Armáda Alakhaiova a Rah' Cosmo Pravusova. Flamekeeprové se připravovali na seslání meteoritů. I ten nejskušenější Flamekeeper má pouze poloviční šanci, že se mu kouzlo podaří seslat. Alakhai seděl na svém koni. Měl novou zbroj, kterou si nechal vyrobit těsně před bojem. Ta stará už byla moc pokrytá krví nepřátel. V mracích nad armádou démona se něco zablesklo. Podíval se pořádně. Něco tam létalo a hecovalo armádu. Ačkoliv od sebe byli armády půl kilometra. Řev Rah' Cosmo Pravusovi armády se rozléhal všude kolem a demoralizoval Alakhaikovu armádu. K Alakhaiovi přišel zástupce generála. „Pane to co létá nad armádou Rah' Cosmo Pravuse je Anděl z Temnoty. Podle informací od Černého Jestřába má obrovskou moc.“ „No uvidíme.“ Najednou se armáda démona dala do pohybu. Alakhai se podíval na velitele Flamekeeprů. Ten přikývl. Jakmile byla Rah' Cosmo Pravusova armáda v polovině cesty nebesa se zbarvila rudou barvou od hořících meteoritů, které letěli na démonovu armádu. Anděl z Temnoty pozvedla svou hůl a se zavřenýma očima ve své mysli odrecitovala mocné kouzlo. Světle modrá záře se prohnala celým bitevním polem. Meteority zůstali vyset ve vzduchu. Kolem nich svítila modrá záře. Alakhaiova armáda na to celé koukala s otevřenými ústy. Alakhai dal povel k palbě z katapultů a balist. Stokilové rotující kameny vystřelené do davu útočících démonů jich několik desítek rozmetali na strany. Mohutné výstřeli z balist trhali těla dalších na kusy. Padesát metrů před nárazem hodila proti nepříteli oštěpi tisícovka otroků. Následovali je arcimágové. Pak armáda démonů v plné rychlosti narazila do armády Alakhaie. Pětimetroví lávový golemové odolali nárazu díky svému ohnivému štítu, který několik démonů proměnil v hořící kusy masa. Než se však štít stihl dobýt, lávoví golemové utrpěli těžké ztráty. Druhou stranu bitevního pole kryli ozbrojení vesničané. Padali po sotvkách. Démoni je svými brutalními zbraněmi připomínající snad všechny geometrické tvary často propojené na několikrát trhali na kusi. Lidé se byli statečně. Věděli že nemají kam utéct a tak je popadl berzek. Krvavé bezmyšlenkovité šílenství je hnalo kupředu. Mohutný démon chytnul jednoho z nich a hodil jej do davu dalších. Do zad mu však padli další a celou svou vahou mu zarazili vidle do zad. Další mu kousou přerazil kost v noze. Démon spadl na zem. Další rány cepem jej usmrtili. Vítězně zakřičeli. Za nimi se objevili další Démoni. Skupinka ozbrojených vesničanů se vrhla i na ně. Po jednom však umírali. Země byla zabarvená krví lidí, démonů, kusů lávových golemů a zbytků z efretů. Alakhai vedl ustupující zbytky armády z boje směrem k Proklerté citadele věřil že se tam zachrání. Rah' Cosmo Pravusova armáda jej ale dostihla. Flamekeepeři byli zabiti včetně jejich velitele. Alakhai utíkal společně s posledními přeživšími dál. Najednou se Alakhaiovi zatmělo před očima. Mohutná síla jej srazila z koně. Snažil se za každou cenu udržet vědimí. Cítil že má zlomenou nohu, ruku a několik žeber. Přetočil se na záda. Mohutná armáda se prohnala všude kolem něj. Pak se zastavili a utvořili pětimetroví kruh, uprostřed něj ležel. Šahl by pro dýku, aby to ukončil, ale samou bolestí ani nevěděl kde jí má. Najednou viděl zlatý záblesk. Nad ním stála krásná dívka s bílími křídli. Měla na sobě zlatou zbroj, která se blištila. Myslel si že umíra. Dívka se na něj usmívala. Nevěděl kolik času uteklo když se nad ním objevil démon v těžké zbroji z černé oceli. Byl to Rah' Cosmo Pravus. Přišel k němu. Byl na démona celkem malý. Alakhai jeho výšku odhadoval na něco málo přes dva metry, ale ze země se odhaduje špatně. Sklonil se k němu a jednou rukou jej zvedl do výšky. Alakhaiovi nohy vyseli ve vzduchu. „Velitel Alakhai osobně. Asi víš co tě čeká.“ „Tak už to neprodlužuj démone.“ Rah' Cosmo Pravus se usmál: „Máš pravdu.“ pak s ním hodil na zem. Alakhai zařval bolestí. „Vezměte ho do tábora. Ať jej dá ranhojič dopořádků a řekněte mu, že chci aby mu zůstali všechny končetiny, takže žádné řezání.“ Pak se podíval na Anděla z Temnoty. „Co si myslíš o té Prokleté Citadele. Stálo by za to se tam podívat. Vnější zdi jsou dole. Nebude pro nás problém.“ Podívala se na něj. Usmál se: „Ano taky si to myslím.“ O několik hodin poté už byli u brány to Prokleté Citadli. Na hradbách byla Královna Medůz. Měla na tváři svoji masku. Ačkoliv byla velice krásná nosila tu masku pořád. „Připravte se na obranu.“ Generál, který měl na starosti obranu přikývl. Věděla, že nemá šanci jejich útok odrazit, ale i přesto nehodlala kapitulovat. Nikdy předtím se démon nepokusil napadnout neutrální místo. Jako i mnohokrát předtím se pokusili mágové odrazit útok pomocí své magie zastrašení. Ale to fungovalo na slabé armády. Citadela měla proražené hradby skrz které proudili stovky démonů. Na samém vrcholu byla Královna Medůz. Sešla dolů do svých komnat a připravila se přivítat Rah' Cosmo Pravuse se vší parádou. Pokud se k ní přiblíží tak zemře stejně tak jako i mnoho jeho přisluhovačů. Její osobní strážci natáhli luky a zamířili na vstup. O několik minut poté dovnitř vtrhli první Démoni. Měli problém s malými stropy vzhledem k jejich výšce. Démoni museli chodit dovnitř po jednom. Koho neskolili silně otrávené šípy ten se proměnil v prách silou Královny Medůz. Drželi takto vchod několik desítek minut. Osobním strážcům už dávno došli šípy a bojovali svými magickými kopí, které ačkoliv vážili přes šedesát kilo pro svého nositele byli lehké jak pírko, avšak zachovali si svojí původní sílu. Královna už byla unavená. Už neměla dost sil zábíjet další útočníky. Najednou se útoky zastavily. Do místnosti vešla Anděl z Temnoty. Všichni Démoni se stáhli ven. Osobní ochranka Královny Medůz si stoupla před jejich paní s napřeženýmim kopím. Obě se na sebe dívali. Anděl z Temnoty se dívala na Královnu Medůz. Jako vždy jemně se usmívala. „Varuju tě ženská, dokážu tě proměnit v prách!“ „Ale nedoážeš“ řekl jeden z ochranky, pak se otočil a pokračoval: „Tvá moc není dostatečná abys mě porazila.“ Druhý z ochranky praštil ovládnutého ochránce do týla. Ten ztratil vědomí. Pak se rozběhl ma Anděla z Temnoty. Ta jej odhodila tlakovou vlnou z její hole. Ostatní strážce čekal stejný osud. Pak proti sobě stáli. Královna Medůz vytáhla dvě dlouhé rituální dýky. Do místnosti vešel jeden z velících démonů: „Má paní musíme odsud napadli nás Aethrovi ledoví válečníci. Jsou jich desítky tisíc a v dali jsou stovky ledovych obru a několik desítek hyder. Je tu Aether!“ Královna Medůz se usmála. Tentokrát zachraňoval život on jí. Po chvíli řekl démon: „Ano paní.“ Pak odešel. „Takže telepatie a sugesce. Poměrně vzácné, neznám nikoho kdo by to na tomhle světe uměl.“ Královna Medůz přivřela oči. Maska se rozzářila. Anděl z Temnoty sebou trhla. Kolem ní vzplala namodralá aura. Královně Medůz se na čeke začali objevovat kapičky potu. Výraz na její tváři ukazoval na veliké úsilí. Modrá záře kolem Anděla z Temnoty získavala na intenzitě. Trvalo to několik desítek minut. Pak záře pohasla. Královna Medůz zavrávorala. Zatřásla hlavou a pevně stiskla rituální dýky. „Vydržíš zatraceně hodně, ale jestli odoláš i mím dýkám!“ Pak zaútočila. Útok střídal útok, ale Anděl z Temnoty její útoky osrážela. I když by někdo čekal jednostranou bitvu vůbec tak tomu nebylo. Anděl z Temnoty věděla, že zásah by mohl být nebezpečný. Královna Medůz určitě nepoužívá jen tak nějaké zbraně. Nakonec jí udeřila rukojetí nože do tváře. Rána jí odhodila. Šáhla si na ránu rukou ve zlaté jemně šupinaté rukavici a uviděla krev. Která ji pozvolna zkapávala z nosu. Královna Medůz se pousmála. Měla radost že se vůbec dá zranit. Už začínala ztrácet naději. Pak boj přitvrdil. Anděl z Temnoty začala používát magii. Po půlhodině krutého boje kdy obě odráželi rány jak fyzické tak magické se podařilo Andělu z Temnoty nabrat plnou silou Královnu Medůz do břicha. Pak z úst a očí zasažené vyšlehl bílí záblesk. Padla k zemi. Její přemožitelka protočila ve vzduchu hůl a připravila se zasadit jí poslední úder. Najednou však na chodbě uslyšela kroky. Do místnosti vběhl muž v bílé zbroji s pláštěm z šavlozubého bílého tygra, jehož hlavu měl jako helmici. Na platu měl velké AE. Svími světlemodrýma očima se zadíval na Anděla z Temnoty. „Zabil sem samozného Zlatého draka a tebe zabiju také.“ Tasil meč, kolem kterého se objevil svtle bílí opar, který promění cokoliv v kus ledu. Věděla že bude lepší ustoupit než se utkat se samotným Aethrem bohem ledu. Na toho bude ještě čas. Rozběhla se k otevřenémů oknu a proskočila ním. Æther vyděl jak se jí objevila křídla a odletěla pryč. Rychle běžel ke Královně Medůz. Sehnul se nad ní. Dýchala. Pohladil jí po tváři. Pak se otočil na generála Leodvých válečníků: „Připravte mi ledového fénixe a pošlete zprávu Dralgarovi Imagarovi.“ Generál přikývl. Æther hladil tvář Královny Medůz hřbetem své ruky. „Neboj se Dralgar už ti bude umět pomoci.“ |