Legenda o setkání Aethra a Královny MedůzZmíňka o ní se objevuje na konci Pátého věku nového letopočtu, kdy pří útoku na Rah' Ghor Pravuse se Aethrova armáda dostane do obklíčení. Na pomoc velké armádě vyráží sám Æther v doprovodu největších generálů a velitelů klanu. Zaženou démona na ústup. Ze zálohy je však z neznámých důvodů napadnou Dreaddova vojska. Překvapená a oslabená Aethrova armáda je poražena a sám Æther se dává na útěk. Jeho situace je ale bezvýchodná, proto zamíří do Starých hor. Armáda, která jde po něm jsou Dreaddovi lidští přisluhovači, tedy lidé. Znenadání obrovský strach naplňuje jejich mysl, který pramení z hor. Æther slyší ve své hlavě hlas stejně jako jeho vojáci, aby se vrátil. Zatímco on se jen pousměje, ale jeho nejlepší generál se zhroutí na zem a snaží se odplazit co možná nejdál. Æther přes sebe přehodí starou róbu a vydá se dál. Po několika hodinách stojí u obrovské černé citadely, kterou později pojmenuje Prokletá Citadela. Do cesty se mu postaví prokletí válečníci. O několik vteřin poté už jsou proměněný v kostky ledu. Ostatní strnou a uvolní mu cestu dál. Před branou jej zastaví slepý chlapec a řejne mu, že na něj jeho paní čeká. Poté co Æther dorazil do trůního sálu, uviděl krásnou madou dívku jak sedí na zlatém trůnu a dívá se na něj svým pronikavým pohledem. Æther slušně uklonil, poklekl a řekl: „Jsem poctěn, že jste mě přijala. Abych řekl pravdu už dlouho jsem neviděl tak krásnou dívku jako jste vy.“ Dívka se zamračila: „Mohla bych tě proměnit v prach za tvou opovážlivost.“ „Jestli je opovážlivost zalichotit tak krásné dívce...“ Dívka vstala z trůnu: „Dost už. Budeš zřejmě mocný kouzelník, když jsi odolal síle mých myšlenek. Zřejmě jsi přívržencem jednoho z těch bohů, kteří tady svádí boj s démony.“ pak šla blíž k němu: „Má paní, měl jsem špatný den. Rád by jsem se zde někde vyspal a zítra pokračoval domů.“ Přišla k němu blíž, položila ruku na jeho rameno. Æther zavřel oči. Pak strnula a rychle jí odtáhla pryč. Měla ruku pokrytou malými krystalky ledu. Dávali dohromady krásný jemný vzurek květů růže. Se zájmem si prohlížela ruku, pak se na něj podívala: „Musíš být velice nadaný kouzelník, když dokážeš vytvořit něco tak krásného. Byla by škoda tě zabít. Budu ráda pokud příjmeš mé pozvání na večeři.“ „Bude mi ctí má paní.“ „Dobrá tedy, stráže tě odvedou do tvého pokoje.“ Aether si dopřál lázeň, aby ze sebe setřel špínu boje. Utřel zaschlou krev démonů ze své zbroje, která už nebyla čištěna několik let. Ze staré zbroje najednou opět byla legendární Aethrova Ledová zbroj. Přemýšlel jestli si má ještě vzít tu starou kápi, kterou nosil pro případ nouze. Usmál se zakroutil hlavou a rozhodl se že ne. Za dvě hodiny po své koupeli dorazil do velkého sálu, kde byl stůl plný nejrůznějších pochoutek. Přišel ke stolu a sedl si. Pak přišla hostitelka v doprovodů dvou strážců. Æther povstal a uklonil se. Stále měl sklopené oči, aby nepoznala kdo je. Oči boha odrážejí totiž jeho sílu. Jakmile si sedla pokynula mu aby si také sedl. Chvíli si prohlížela jeho zbroj: „Netušila jsem, že to co na sobě nosíš je ještě použitelné. Zřejmě jsi nějaký generál. Vlastně, je od tebe neslušné že jsi se nepředstavil.“ Bůh ledu se zamyslel. Nechtěl lhát. Najednou si uvědomil v jaké je absurdní situaci.On zapírá že je bůh. „Jdem Eriadel syn Eidala a zástupce generála Drahna Mc Drekena.“ „Je to zvláštní. Mí kněží mi řekli, že tvůj generál se dal na útěk, před naší kouzelnou barierou strachu. Není to zvláštní že zástupce zůstal?“ „Měl jsem strach o svůj život má paní.“ Dívka povstala a pomalým krokem šla k němu: „Co může být horšího než kouzelná bariéra strachu, která chrání mé království?“ Æther si uvědomil že přestřelil: „Měl sem sen. Zdálo se mi, že až budu čelit smrti najdu v horách záchranu.“ Přišla blíž k němu: „Záchranu? Víš že by jsem tě mohla zabít pouhým lusknutím prstů. Já vlastně ani nevím proč jsem to ještě neudělala. Proč vlastně mluvím s otrokem nějakého boha.“ „Nejsem otrok.“ Přišla blízko k němu a ukázala na zbroj: „Nosíš znaky svého pána.“ Æther vstal. Využil toho že je blízko. Byla o něco nižší než on. Přišel k ní na vzdálenost polibku. Stráže za ní vystartovali na pomoc své paní. Æther se jí podíval do očí. Straže pokryla silná vrstva ledu až spadli na zem pod jeho tíhou. Celou tu dobu se jí díval do očí. Mračila se, ale žádné lusknutí prstů nebylo. Dívali se na sebe. Okamžik se proměnil ve věčnost. Ona ustoupila zmateně o několik kroků zpět. On jí následoval. Pozvedla zmateně ruku na znamení, že může kdykoliv ukončit jeho život. Æther jí však jemně rukou odzbrojil a přitiskl se k ní. Zavřela oči stejně jako on. Jejich rty se spojili jen na několik vteřin, ale jejich srdce na věky. |