Synové Tartaruse
Jsou to elitní muži Tartaruse, kteří jsou zároveň jeho osobní stráži.
Kdysi nalezl Tartarus tvory, kteří dokázali měnit svoji materiální podstatu. Svoji silou vůle se dokázali stát nehmotnými. Nebyli inteligentní, svoji neuvěřitelnou schopnost používali, aby utekli před predátory. Tartarusovým lovcům se za pomocí magické bariéry podařilo několik exemplářů chytit. Nechal je přepravit na svůj domovský svět. Zde se tisíce vědců pokoušely po několik let přijít na podstatu jejich neuvěřitelné schopnosti. Nepodařilo se jim to. Tartarus si byl vědom vojenského potenciálu těchto bytostí. Chtěl zjistit jak to dělají, a to za každou cenu. Proto se, ačkoliv nerad, vydal za Protonosem. Nejmocnějším ze čtveřice bohů, jehož schopnosti jsou téměř na úrovni Strážce. Protonos tyto bytosti znal. Věděl je ve svých vizích. Tartarus si byl jistý, že odmítne, ale k jeho velkému překvapení se tak nestalo. Dozvěděl se, že jediná cesta, jak poznat nitro nehmotných tvorů je skrz Krystal naděje, který je dnes známý jako Nebeský krystal.
Existovalo jen pár světů, kde se nacházela vzácná surovina, ze které se Nebeský krystal vyrábí. Nazývala se Narnium. Tartarusovi se podařilo jeden z těchto světů dobýt. Zotročené obyvatelstvo pak pro něj tuto surovinu muselo těžit. Po několika desetiletích získal Tartarus dostatek Narnia na vytvoření sedmi Nebeských krystalů. Předal je vědcům na svém domovském světě. Těm se podařilo získat obraz duše tvorů a přesunou její část do člověka. Ten se však v ten okamžik stal nehmotným a propadl se do samotného středu světa. Vědci tak poznali, že na bytosti i v nehmotném stavu působí zemská přitažlivost. Také si uvědomili, že nově nabyté znalosti nedokáže člověk ovládat. Bylo proto nutné, je dát už samotnému dítěti, a to dříve než se narodí, aby se naučilo stát nehmotným, stejně jako chodit. Na experimentování však nebylo dostatečné množství Nebeských krystalů. Trvalo několik let, než se nasbíralo dostatek Narnia na vyrobení jednoho Nebeského krystalu.
Už v té době měl Tartarus velkou armádu šlechtěných válečníků. Podle rodokmene dlouhého několik set generací vybral ženu a muže, kteří měli vytvořit člověka se schopnostmi stát se nehmotným. Těhotná žena byla vystavená záření Nebeského krystalu, který předtím pohltil duši nehmotného tvora. Žena byla po celou dobu uzavřená v mohutném magickém poli, které by zabránilo případnému pádu dítěte do samotného nitra země. Po několika měsících se narodilo dítě, které nebylo nijak zvláštní. V době, kdy se naučilo chodit, se také naučilo měnit svoji materiální podstatu. Avšak využívání své nehmotnosti jeho svaly atrofovaly. Jako voják bylo nepoužitelné. Pro ostatní využití jako je třeba špionáž, měl Tartarus efektivnější a levnější řešení.
S narozením dítěte měl Protonos sen. Viděl v něm jednoho z budoucích válečníků. Nedochovala se zpráva, co vlastně viděl, ale mnohé to změnilo. Protonos navštívil Tartaruse a řekl mu, že vybere tisícovku dětí, které se teprve narodí a těm dá schopnost pochopit svou sílu, ale zakáže jim jí používat, dokud nedosáhnou patnáctého roku svého života. Jak slíbil, tak se i stalo. Za tisíc let měl Tartarus tisícovku vojáků, kteří mu byli naprosto oddaní a měli schopnost se stát na krátkou dobu nehmotnými. Tartarus z nich vybral stovku nejlepších a těm dopřál zvláštní výcvik. Nazval je Synové Tartaruse. Ostatní se nazývali Nehmotní. Protonos je neobdařil jen životem, ale také nesmrtelností časem.
Každý Nehmotný má na svém levém rameni symbol Tartaruse, vypálený stříbrem. Synové Tartaruse pak zlatem. Tito vojáci se nijak neliší od průměrných lidí. Nosí stříbrné, potažmo zlaté zbroje se symbolem svého pána. Před bojem ji však odkládají. Mají na sobě jen obyčejné oblečení z látky. Tato látka je protkaná vlákny Narnia. Dokáží ji udělat nehmotnou stejně jako sebe. Na hřbetě ruky mají připevněné obrovské ostří, dlouhé jeden a půl metru. Střed tohoto ostří je nad zápěstím. Takže když napnou ruku, tak zadní strana dosahuje až za záda. Na každé ruce mají jedno takové ostří. Samotná zbraň je směsí nejpevnější oceli a Adamantia. Synové Tartaruse mají zbraně z čistého Adamantia. Každá čepel váží sedmdesát kilo. Čepel z čistého Adamantia čtvrt tuny. Dokáží běžet rychlostí až sto dvacet kilometrů za hodinu. Uzvednout půl tuny a reagují třikrát rychleji, než průměrný válečník.
Jejich úkol je zastrašit nepřátele. Oni samotní jsou symbolem moci Tartaruse. Nejznámější legenda je o útoku Tartaruse na nový svět. Tehdy řekl králi světa, ať vyšle nejlepšího ze svých bojovníků. Proti němu se postavil jeden ze Synů Tartaruse. Rozběhl se proti svému protivníkovi. V takřka stokilometrové rychlosti skočil proti svému cíli. V okamžiku, kdy se odrazil, se stal nehmotným. Proletěl skrz hruď obrovského pětimetrového bojovníka. Když dopadl deset metrů za ním, obr se složil na zem. Nehmotní mohou proměnit sebe a své oblečení ve stín, ale ne už své čepele. Král nepřátelské armády pochopil, že Tartaruse nelze porazit.
Nehmotní se používají jako osobní stráž důležitých osob.
