Souboj dvou tajemných dívek

Roku 423 pátého věku nového letopočtu armáda Rah' Cosmo Pravuse zaútočila na kmen velitele Alakhaie z klanu Lake of Death. Příprava na bitvu trvala několik dní. Všichni moc dobře věděli, co se stane. Rah' Cosmo Pravus je nemilosrdný a útočí, dokud vše nezničí. Obléhání trvalo již šestý měsíc a padlo pět měst. Někdo se musel démonovi postavit. "Někdo..." řekl si pro sebe Alakhai. V celé této alianci nebyl nikdo, kdo by poskytl co by jen jednu runu sněhu na moji podporu. Zakroutil hlavou a zamířil do velitelského stanu. Uvnitř na něj čekal hlavní generál, velitel Flamekeeperů a zástupce generála. Přišel ke stolu s mapou. Podíval se na ní, poklepal na střed prstem a řekl: "Tady zítra zemře hodně lidí." "Možná, že ne." ozval se velitel Flamekeeperů. "Máme více jak devadesát osm Flamekeeperů, to je nejméně 50 meteoritů. Pokud se to povede, rozsekáme jejich armádu dřív, než se k nám dostanou. Pokud jim zničíme pěchotu, naší mágové je už snadno rozsekají. Navíc máme dvacet tisíc ozbrojených vesničanů, kteří nás mohou jistit. Když k tomu přidáme armádu Efreetů a lávových golemů máme šanci." Alakhai přikývl a podíval se na vrchního generála. Ten zakroutil hlavou: "Pane vše záleží na těch vykouzlených skalách. Zítra zemře mnoho lidí. K čemu je to dobré? Pak už se ani neubráníme slabým démonům." Alakhai odpověděl: "Máme ještě alianční spojence. Než postavím novou armádu pomohou nám." Generál pokroutil hlavou a řekl: "Pane, s prominutím, neposlali nám ani zlaťák. Osvobozovali jsme jejich města a krmili alianční pokladnici tím, co jsme dostali, ale když potřebujeme pomoc, tak jsou alianční zdroje vyschlé." "Dost už!" zakřičel Alakhai. "Možná nám nepomohou, ale to nic nemění na tom, že se jim zítra postavíme..." Najednou před stanem uslyšeli rachot. Do stanu vešel malý muž s kápi. Před sebou vedl strážce stanu s ohnutou rukou a řekl: "Přišel jsem žádat o audienci, ale její vyřízení by trvalo moc dlouho. Potřebuji s vámi mluvit veliteli." Podíval se na Alakhaie. Generál a jeho zástpuce měli tasené meče a narudlá záře kolem Flamekeeperové hole svědčila o tom, že se jí nebojí použít. Alakhai přikývl a řekl: "Je neslušné sem vtrhnout, a ani se nepředstavit." "Říkají mi Nebeský." Odpověděl neznámý muž. Velitel Flamekeeperů se na něj podíval a řekl: "Ten, co rozsekl Tel' Thullgeonovu helmu vejpůl?" Nebeský přikývl a řekl: "Ano, to jsem já. Chtěl ublížit dítěti, ale měl smůlu, že jsem to viděl." Alakhai se usmál a zeptal se: "Dobře Nebeský a co tě sem přivádí?" Nebeský pustil strážce, který s bolestným výrazem opustil stan. Nebeský odpověděl: Přišel jsem vám rozmluvit zítřejší boj. Nemáte proti svému nepříteli šanci ve férovém boji." "A v neférovém?" zeptal se Alakahai. "Je tu šance. Kousek odsud jsou staré hory a Prokletá citadela. Rah' Cosmo Pravus si nedovolí útok v její blízkosti. Vaší armádu se ztrátami rozseká, ale další by ho už mohla dorazit." odpověděl Nebeský. Alakhai přikývl a řekl: "Dobrá, vydám patřičné rozkazy. Příjde mi to jako dobrý nápad." Nebeský jen řekl: "Přeji hodně štěstí." Otočil se a odešel. Velitel Flamekeeperů zapřel svou hůl o zem. Ohnivá záře kolem ní pohasla: "Myslím, že to není past. Ten člověk, či kdo to je, už zachránil spoustu lidských životů."

Přesunout celý tábor a připravit se na boj bylo velice náročné, ale Alakhai věděl, že to zvýší jejich šance na přežití. Pokud by démon nezaútočil, měli by víc času na přípravu. Třetí den se ale stalo něco, co nikdo nepředpokládal. Armáda Gwara napadla Prokletou citadelu kvůli pokladům, které se zde nachází. Byla sice poražena, ale Prokletá citadela byla silně poškozena. Teď už se Rah' Cosmo Pravus nebude bát zaútočit.

Další den už proti sobě stály dvě obrovské armády. Armáda Alakhaie a armáda Rah' Cosmo Pravuse. Flamekeeperové se připravili na seslání meteoritů. I ten nejzkušenější Flamekeeper má pouze poloviční šanci, že se mu kouzlo podaří seslat. Alakhai seděl na svém koni. Měl novou zbroj, kterou si nechal vyrobit těsně před bojem. Ta stará už byla moc pokrytá krví nepřátel. V mracích nad armádou démona se něco zablesklo. Podíval se pořádně. Něco tam létalo a dodávalo odvahu jeho armádě. Ačkoliv od sebe byly armády půl kilometru, řev Rah' Cosmo Pravusovy armády se rozléhal všude kolem a demoralizoval Alakhainovu armádu. K Alakhainovi přišel zástupce generála a řekl: "Pane, to co létá nad armádou Rah' Cosmo Pravuse je Anděl z temnoty. Podle informací od Černého jestřába má obrovskou moc." Alakhain podotkl: "No uvidíme."

Najednou se armáda démona dala do pohybu. Alakhai se podíval na velitele Flamekeeperů. Ten přikývl. Jakmile byla armáda Rah' Cosmo Pravuse v polovině cesty, nebesa se zbarvila rudou barvou od hořících meteoritů, které letěly na démonovu armádu. Anděl z temnoty pozvedla svou hůl a se zavřenýma očima ve své mysli odrecitovala mocné kouzlo. Světle modrá záře se prohnala celým bitevním polem. Meteority zůstaly viset ve vzduchu. Kolem nich svítila modrá záře. Alakhainova armáda na to celé koukala s otevřenými ústy. Alakhai dal povel k palbě z katapultů a balist. Stokilové rotující kameny vystřelené do davu útočících démonů jich několik desítek rozmetaly na strany. Mohutné výstřely z balist trhaly těla dalších na kusy. Padesát metrů před nárazem hodila proti nepříteli oštěpy tisícovka otroků. Následovali je arcimágové. Pak armáda démonů v plné rychlosti narazila do armády Alakhaie. Pětimetroví lávoví golemové odolali nárazu díky svému ohnivému štítu, který několik démonů proměnil v hořící kusy masa. Než se však štít stihl dobýt, lávoví golemové utrpěli těžké ztráty. Druhou stranu bitevního pole kryli ozbrojení vesničané. Padali po stovkách. Démoni je svými brutalními zbraněmi připomínající snad všechny geometrické tvary často propojené na několikrát trhali na kusy. Lidé se bili statečně. Věděli, že nemají kam utéct, a tak je popadl berserk. Krvavé bezmyšlenkovité šílenství je hnalo kupředu. Mohutný démon chytl jednoho z nich a hodil jej do davu dalších. Do zad mu však padli další a celou svou silou mu zarazili vidle do zad. Další mu kosou přerazili kost v noze. Démon spadl na zem. Další rány cepem jej usmrtily. Vítězně zakřičeli. Za nimi se objevili další démoni. Skupinka ozbrojených vesničanů se vrhla i na ně. Po jednom však umírali. Země byla zbarvená krví lidí, démonů, kusů lávových golemů a zbytků Efreetů.

Alakhai vedl ustupující zbytky armády z boje směrem k Prokleté citadele, věřil, že se tam zachrání. Rah' Cosmo Pravusova armáda jej ale dostihla. Flamekeepeři byli zabiti včetně jejich velitele. Alkhai utíkal společně s posledními přeživšími dál. Najednou se Alakhaiovi zatmělo před očima. Mohutná síla jej srazila z koně. Snažil se za každou cenu udržet vědomí. Cítil, že má zlomenou nohu, ruku a několik žeber. Přetočil se na záda. Mohutná armáda se prohnala všude kolem něj. Pak se zastavili a utvořili pětimetrový kruh, uprostřed kterého ležel. Sáhl by pro dýku, aby to ukončil, ale samou bolestí ani nevěděl, kde ji má. Najednou viděl zlatý záblesk. Nad ním stála krásná dívka s bílými křídly. Měla na sobě zlatou zbroj, která se blyštila. Myslel si, že umírá. Dívka se na něj usmívala. Nevěděl, kolik času uteklo, když se nad nám objevil démon v těžké zbroji z černé oceli. Byl to Rah' Cosmo Pravus. Přišel k němu. Byl na démona celkem malý. Alakhai jeho výšku odhadoval na něco málo přes dva metry, ale ze země se odhaduje špatně. Sklonil se k němu a jednou rukou jej zvedl do výšky. Alakhainovy nohy vysely ve vzduchu. Rah' Cosmo Pravus se na něj podíval a řekl: "Velitel Alakhai osobně. Asi víš, co tě čeká." "Tak už to neprodlužuj démone." řekl z posledních sil Alakhai. Rah' Cosmo Pravus se usmál a řekl: "Máš pravdu." Pak sním hodil o zem. Alakhai zařval bolestí. Rah' Cosmo Pravus si zavolal malou jednotku a řekl jim: "Vezměte jej do tábora. Ať jej ranhojič dá do pořádku a řekněte mu, že chci, aby mu zůstaly všechny končetiny, takže žádné řezání. Pak se podíval na Anděla z temnoty a zeptal se ji: "Co si myslíš o té Prokleté citadele? Stálo by za to se tam podívat nemyslíš? Vnější zdi jsou dole. Nebude pro nás problém se tam dostat." Anděl z temnoty se na něj podívala, usmála se a řekla: "Ano, taky si to myslím."

O několik hodin poté už byli u brány Prokleté citadely. Na hradbách byla královna Medúz. Měla na tváři svoji masku. Ačkoliv byla velice krásná, nosila tu masku pořád.

"Připravte se na obranu." zvolala královna Medúz. Generál, který měl na starosti obranu, přikývl. Věděla, že nemá šanci jejich útok odrazit, ale i přesto nehodlala kapitulovat. Nikdy předtím se démon nepokusil napadnout neutrální místo. Jako i mnohokrát předtím se pokusili mágové odrazit útok pomocí své magie zastrašení. Ale to fungovalo na slabé armády. Citadela měla proražené hradby, skrz které proudily stovky démonů. Na samém vrcholu byla královna Medúz. Sešla dolů do svých komnat a připravila se přivítat Rah' Cosmo Pravuse se vší parádou. Pokud se k ní přiblíží, tak zemře stejně tak jako i mnoho jeho přisluhovačů. Její osobní strážci natáhli luky a zamířili na vstup. O pár minut poté dovnitř vtrhli první démoni. Měli problém s malými stropy, vzhledem k jejich výšce. Démoni museli chodit dovnitř jenom po jednom. Koho neskolily silně otrávené šípy, ten se proměnil v prach silou královny Medúz. Drželi takto vchod několik desítek minut. Osobním strážcům už dávno došly šípy a bojovali svými magickými kopími, které ačkoliv vážily přes šedesát kilo, pro svého nositele byly lehké jako pírko, avšak zachovali si svoji původní sílu. Královna už byla unavená. Už neměla dost sil zabíjet další útočníky. Najednou se útoky zastavily. Do místnosti vešel Anděl z temnoty. Všichni démoni se stáhli ven. Osobní ochranka královny Medúz si stoupla před jejich paní s napřaženými kopími. Obě se na sebe dívaly. Anděl z temnoty se díval na královnu Medúz. Jako vždy se jemně usmívala. Královna Medúz řekla: "Varuji tě ženská, dokáži tě proměnit v prach!" "Ale nedokážeš!" řekl jeden z její ochranky, pak se otočil a pokračoval: "Tvá moc není dostatečná, aby mě porazila." Druhý z ochranky praštil ovládnutého ochránce do týla. Ten ztratil vědomí. Pak se rozběhl na Anděla z temnoty. Ta jej odhodila pomocí tlakové vlny z její hole. Ostatní strážce čekal stejný osud. Pak proti sobě stály. Královna Medúz vytáhla dlouhé rituální dýky. Do místnosti vešel jeden z velících démonů: "Má paní, musíme odsud, napadli nás Æthrovi ledoví válečníci. Jsou jich desítky tisíc a v dáli jsou stovky ledových obrů a několik desítek ledových Hyder. "Je tu Æther!" zakřičela královna Medúz a usmála se. Tentokrát zachraňoval život on ji. Po chvíli řekl démon: "Ano paní." a odešel. "Takže telepatie a sugesce. Poměrně vzácné, neznám nikoho, kdo by to na tomhle světě uměl." řekla královna Medúz. Poté otevřela oči a maska se rozzářila. Anděl z temnoty sebou trhla. Kolem ní vzplala namodralá aura. Královně Medúz se na čele začaly objevovat kapičky potu. Výraz na její tváři ukazoval na veliké úsilí. Modrá záře kolem Anděla z temnoty získávala na intenzitě. Trvalo to několik desítek minut. Pak záře pohasla. Královna Medúz zavrávorala. Zatřásla hlavou a pevně stiskla rituální dýky. Vydržíš zatraceně hodně, ale zjistíme, jestli odoláš mým dýkám!" Po této větě královna Medúz zaútočila. Útok střídal útok, ale Anděl z temnoty její útoky odrážela. I když by někdo čekal jednostrannou bitvu, vůbec jí tak nebylo. Anděl z temnoty věděla, že zásah by mohl být nebezpečný. Královna Medúz určitě nepoužívá jen tak nějaké zbraně. Nakonec královna Medúz udeřila Anděla z temnoty rukojetí dýky do tváře. Rána ji odhodila. Šáhla si na ránu rukou ve zlaté jemně šupinaté rukavici a uviděla krev, která ji pozvolna kapala z nosu. Královna Medúz se pousmála. Měla radost, že se vůbec dá zranit. Už začínala ztrácet naději. Pak boj přitvrdil. Anděl z temnoty začala používat magii. Po půlhodině krutého boje, kdy obě odrážely rány jak fyzické, tak magické se Andělu z temnoty podařilo praštit královnu Medúz do břicha. Pak z úst a očí královny Medúz vyšlehl bílý záblesk. Padla k zemi. Její přemožitelka přetočila ve vzduchu hůl a připravila se zasadit poslední úder. Najednou však na chodbě uslyšela kroky. Do místnosti vběhl muž v bílé zbroji s pláštěm z šavlozubého bílého tygra, jehož hlavu měl jako helmici. Na brnění měl velké Æ. Svými světlemodrýma očima se zadíval na Anděla z temnoty. "Zabil jsem samotného Zlatého, krále draků a tebe zabijí také." řekl Æther. Tasil svůj meč, kolem kterého se objevil světle bílá záře, která promění cokoliv v kus ledu. Věděla, že bude lepší ustoupit, než se utkat se samotným Æthrem, bohem ledu. Na toho bude ještě čas. Rozběhla se k otevřenému oknu a proskočila jim. Æther viděl, jak se jí objevila křídla a odletěla pryč. Rychle běžel ke královně Medúz. Sehnul se nad ní. Dýchala. Pohladil ji po tváři. Pak se otočil na generála ledových válečníků a řekl: "Připravte mi ledového Fénixe a pošlete zprávu Dralgarovi Imagarovi." Generál přikývl. Æther hladil tvář královny Medúz hřbetem své ruky. Æther utěšuje královnu Medúz: "Neboj se, Dralgar Imagar ti bude umět pomoci."