PoutníkPoutník oblečený do hnědého hábitu se díval na armádu, která se postavila démonu noci Tel Thullgeona. Několik desítek tisíc vesničanů v čele armády nebylo dobré znamení. Armáda obránce byla postavená právě na nich. Jistili je ledoví obři a několik stovek vyznavačů boha ledu. Kdyby tu alespoň byly ledové hydry. Tato armáda nemá proti démonovi šanci. Poutník sklopil hlavu a posadil se na promrzlou zemi. Masakr zanedlouho začne. Nejdřív Démonovi arcimágové seslali meteority. Po pár minutách boje už bylo vlastně po boji. Meteority zničily všechny vesničany a několik ledových obrů. Zbytek armády se dal na útěk. Nad bojiště se postavil Ragnarokk, prokletý wurm. Tento více jak stometrový prokletý Wurm dával najevo sílu svého pána. Poutník zakroutil hlavou. Zapřel se o hůl a vstal. Po pěti minutách cesty lesem zahlédl ve sněhem pokryté trávě zraněného vesničana. Meteority jsou sice zbraně hromadného ničení, nejsou však tak přesné jak by se mohlo zdát. Přišel k němu a zvedl jej. Měl ošklivě zraněnou nohu. Otevřená zlomenina potřebovala rychle obvázat. Rychle jej opět položil. Utrhl kus oblečení ránu zavázal. Pak jej zvedl do náruče a zamířil k nejbližší vesnici. O sto metru dál se mu do cesty postavila skupinka deseti Prokletých Berzekrů, kteří rabovali v okolí. Jejich šéf na něj ukázal a všichni vytáhli zahnuté meče. Poutník odložil vesničana na zem a řekl: „Jsem jen poutník a on je zraněn. Nechte nás prosím projít.“ Všichni se zasmáli: „Dneska nemáš dobrý den poutníče. Zemřeš ve jménu Tel Thullgeona.“ Poutník sundal hůl, kterou měl zapřenou o svoji tornu na zádech. Pevně jí sevřel v rukou: „Prosím nechte nás jít. Naše smrt vám nic nepřinese. Nemáme nic.“ Šéf Berzekrů se zasmál: „To mi je jedno, dneska všechno vyřídily ty velké kusy kamenů padající z nebe. Já ještě neměl svou porci krve.“ Ostatní se zasmáli. On poté vyrazil k poutníkovi s napřaženým mečem. Ten se první ráně vyhnul. „Prosím tě statný bojovníku. Nech nás jít.“ Šéf se začal ještě víc smát a znovu zaútočil. Poutník znovu uhnul. Tentokrát vyrazil do protiútoku a holí nabral svého protivníka. Jeho hrudní plát se promáčkl o několik centimetrů dovnitř. Berzekr si šáhl na hrudní plat. Otočil se na své vojáky a pomalu k nim začal jít. Teda se spíš potácel. Po několika krocích mu z pusy začala téct krev. Pak spadl na zem. Ostatní na nic nečekali a zaútočili. Poutník odrážel útoky čtyř berzekrů. S obrovskou přesností se uhýbal každému úderu. Po několika vteřinách protočil hůl a prohnal jí skrz obličej jednoho z útočníků. Ten jen bezvládně spadl na zem. Ostatní to ale nijak nerozhodilo. Dál bezmyšlenkovitě útočili. Poutník znovu protočil hůl, tentokrát nad hlavou. Následoval rychlý výpad a útok na hlavu dalšího Berzekra. Mohutná rána mu zlomila vaz. Poutník řekl: „Nechci mít potíže. Prosím nechte nás jít.“ O zlomek vteřiny poté se vyhnul šípky z malé kuše. Další chytnul do ruky a hodil jí zpět po střelci, snad ještě větší rychlostí než byla vystřelena. To už berzekry zaskočilo. Rozběhli se proti němu všichni přeživší. Vesničan se zadíval na změť rozmazaných postav. Byl napůl ještě v bezvědomí. Viděl obrysy Berzekrů a poustevníka. Měl pocit že sní. Nebylo přece možné, aby někdo byl tak hbitý a rychlý. Odrážel jednu ránu za druhou. Jeho útoky byly naopak přesné a smrtící. Neminul jediný útok. Po necelé minutě byl konec. Zůstal stát jen obrys mnicha. Všude po zemi leželi mrtví Berzekři. Ačkoliv poutník útočil holí všichni byli mrtví. Pak se k němu sklonil a vzal jej do náruče. Bez sebemenšího zavrávorání pokračoval v cestě. Vesničan by tak moc chtěl poděkovat, ale nedokázal ani otevřít krví zalepené oči. Přeci se mu to povedlo a nahlédl poutníkovi pod kapuci, která skrývala jeho tvář. Poutník se na něj podíval. Měl modré oči, které jemně zářily. Pousmál se na něj a řekl: „Teď si odpočiň.“ Vesničan o vteřinu poté ztratil vědomí. Vesničan se probral v neznámé vesnici, která patřila Amazonce velitelce klanu Homyle. Zde byl před Tel Thullgeonem v bezpečí. Kdo ale byl ten poutník? |