Pravopis v hre

Hlásenie bugov a netypických správaní hry
Kouji
Posts: 518
Joined: Sat 08. Mar 2014 20:00:51
Location: Ostrava

Re: Pravopis v hre

Post by Kouji »

Adeamova Plošina

Goblin tě provádí po plošině a přitom říká "Adeamova Expediční Společnost vznikla před mnoha věky. Vede jí Adeamo, jeden z mocných mágů, který se účastnil velké bitvy, ..."
Moc ho nevnímáš, ale soustředíš se na své okolí. Necháš ho chvíli mluvit.
"Nacházíte tady hodně artefaktu?"
"Ale jistěže, proto jsme tady. Každý den něco nalezneme. Proč Vás to zajímá? Chtěl by jste nějaký koupit?"
"Možná. Občas sbírám staré relikvie a ukazuji je svým přátelům."
"To je velice zajímavé. A o co konkrétně by jste měl zájem? Zabýváme se totiž zkoumáním a využitím různých artefaktu. Možná by se dalo dohodnout na nějaké vzájemné výměně. Ano, to by bylo možné. Samozřejmě by to muselo byt schváleno Adeamom. Máte někde svůj seznam. Mohl bych se na něho kouknout?"
"Teď ho nemám při sobě. Možná později. Mne by například zajímaly krystaly. Jsou velice krásné. Hlavně když se dají do náhrdelníku, nebo když už v něm sou. Ženy potom za odměnu samy skáčou do postele." Nezávazně strčíš do goblina a hloupě se při tom usmíváš.
Goblin se hlasitě rozřehtá. "Lidské ženy jsou hloupé, to ví přece každý" a mávne rukou. "O jaké přesně máte zájem? Je jich tady plno, smaragdy, emeraldy, diamanty, ..."
"A co takové, které vyzařují energií? Takové průsvitné, skoro jako diamanty, jenom se na nich více odráží světlo."
Goblin na chvíli zaváhal. Nebylo to na dlouho a nedalo se toho nevšimnout. "Tak takové tady nemáme. Myslím, že naše exkurze je u konce. Snad aby jste se zastavil jindy i se svým seznamem."
"Děkuji ti za exkurzi, byla velice poučná. Rád bych se ještě setkal s Adeamom, jestli je to možné."
"Bohužel to teď možné není. Má mnoho práce. Měl by jste to zkusit později."
Poté se s tebou goblin rychle rozloučí a už je pryč. Tak to zrovna nedopadlo podle tvých představ.
Kouji
Posts: 518
Joined: Sat 08. Mar 2014 20:00:51
Location: Ostrava

Re: Pravopis v hre

Post by Kouji »

Starý Kouzelník

Jsi v chatrči starého kouzelníka. Když se porozhlédneš, je ti jasné že fušuje i do alchymie.
"Přišel jsi právě včas. Uzři mou moc, která umožnila znovu vytvořit Krystal Moci!" Kouzelník teatrálně strhne plachtu ze stolu.
Krystal je nádherný. Na moment nejsi schopen žádných slov.
"Musím uznat, že jsem už ani nedoufal, že se toho dočkám."
"Ty jsi o mně pochyboval? Za takovou urážku bych tě měl proměnit v žábu, nebo něco podobně bezvýznamného. Protentokrát ti to ještě prominu. Teď si to vezmi ty nevděčníku a vykliď mou laboratoř. Mám ještě hodně práce."
Tebe však ten starý kozel neoklame. Vidíš jak v rohu místnosti je něco zahalené. Předpokládáš, že to je kouzelníkova odměna. Rychle tedy posíláš pro svoje muže a odnášíš si krystal sebou. Je načase to celé dokončit.

Starý Kouzelník

Jsi v chatrči starého kouzelníka. Když se porozhlédneš, je ti jasné že fušuje i do alchymie.
"Podařilo se mi sehnat další úlomek krystalu."
"Já bych spíš řekl, že se ti podařilo sehnat bednu. Uznávám ale, že je to hezká bedna."
"Úlomek je v té bedně! Proč bych ti nosil bednu?"
"A proč je v bedně?"
"Na ten úlomek vložili nějaké kouzlo. Zmatení, nebo něco podobného ..."
"Nechceš mi snad říci, žes ho ukradl!" rozkřičí se kouzelník. Zmateně na něho koukáš. "Promiň, dělám si srandu. Ten tvůj výraz za to rozhodně stál." Kouzelník se rozhihňá až máš pocit, že se vibruje. Možná až to všechno skončí bys ho mohl napíchnout na kůl, nebo aspoň jeho hlavu. Byl by to hezký pohled a neubráníš se úsměvu.
Kouzelník si všimne tvého pohledu a přestane se hihňat. "Tak se nato koukneme."
Přistoupí k velké truhle a začne se v ní přehrabovat. Najednou vytáhne černé brýle a do ruky vezme kleště.
"Otevři tu bednu chlapče a hlavně se nekoukej."
Uděláš oč tě požádal a rychle odvrátíš zrak. Kouzelník nakoukne dnu. Uchopí úlomek do kleští a odnese ho do zvláštního přístroje.
Sundá si brýle a ty přistoupíš blíž. "Velice zajímavé a mocné kouzlo. To jsi jej musel vzít mocnému mágovi. Jestli jsi ho nechal naživu, tak by ses mu měl raději po zbytek života vyhýbat."
"Podle velikosti a kvality, kterou vidím by měl stačit na dokončení kouzla. Konečně budeš mít svůj krystal. Pojď sem." vyzve tě kouzelník a přejde k policím.
"Tady máš plán na postavení zikkuratu. Na vrchol pak umístíš krystal. Teď mně nech. Potřebuji se připravit na magický rituál."
Kouzelník začal shánět různé věci po místnosti a úplně tě přestal vnímat. Tady jsi skončil. S pokrčením ramen odcházíš pryč. Jenom doufáš, že tě ten starý dědek nevodil celý čas za nos.

Adeamova Plošina

Čekáš ve stínu plošiny na kontakt od Černého jestřába. Najednou ucítíš pod krkem nuž.
"Buď zticha. A možná dnešní noc přežiješ." Zašeptá neznámy za tvými zády.
"Poslal tě Čer ..."
"Řekl jsem buď zticha. Mluvit budu jenom já. Teď mně budeš následovat a budeš dělat přesně to, co ti řeknu. Jestli jenom šlápneš vedle, tak zmizím a nechám ať si s tebou poradí oni. Rozumíš?"
S myšlenkou na ostří nože, mírně kývneš hlavou. Nuž zmizel stejně rychle jak se objevil.
"Teď pojď za mnou."
Následuješ neznámého a konečně máš možnost si ho lépe prohlédnout. Ale prakticky nic nevidíš. Je úplně zahalený a kdybys ho potkal zítra na tržišti, určitě bys ho nepoznal. Takových jako on tam budou tisíce. Jenom jeden z mnoha.
Pomalu postupujete vpřed. Občas se zastavíte. Jindy se zase plazíte. Najednou neznámy zmizí a nevíš co máš dělat. Postupovat, nebo zůstat stát? Už chceš udělat krok v před, když na tebe něco spadne a zakryje ti ústa rukou. Začneš se bránit ale uslyšíš známy šepot "buď sticha". Uklidníš se a čekáš.
Slyšíš kroky. Pomalu se blíží. Kousek od tebe se někdo zastavil.
"Nic tady není."
"Počkej, zdálo se mi, že něco slyším."
"To bylo jenom ve tvé hlavě. Už nás měli vystřídat tak nezdržuj." První hlas se začal pomalu ztrácet.
"Počkej, vždyť už jdu. Nemusíš hned vyšilovat." Chvíly ještě čekáte a pak se cizinec z tebe odvalí a bez jediného slova pokračuje dál.
Za chvíli, která trvala celou věčnost, jste se dostali k vchodu do dalšího patra plošiny. Pokračujete dál. Procházíte různými chodbami. Občas se zastavujete, vracíte ale neustále sestupujete do nižších podlaží. Úplně jsi ztratil pojem o čase a kde se zrovna nacházíš.
Trvá to moc dlouho, pomyslíš si. Už by jsme tam měli být. Jestli si ten magor nepospíší, tak nás nakonec chytí a v tom lepším případe jenom pověsí.
Najednou cizinec zdvihne ruku a přivolá tě k sobě.
Nakloní se k tobě a zašeptá: "Vidíš ten vchod? Tam by mělo byt ukryté to, co hledáš. Ale je tam magická ochrana. Tady máš amulet, který tě ochrání." a podává ti nějakou cetku, kterou měl ukrytou v kapse.
"Proč tam nejdeš ty?"
"Protože, já to nepotřebuji. Mým úkolem bylo přivést tě sem a pokusit se dostat tě ven. Dávám ti 10 minut. Pak půjdu a dělej si co umíš."
Neschopen slova na něho zíráš. To snad nemyslí vážně!
"Na co ještě čekáš, čas běží a já na nikoho čekat nebudu?"
Nasadíš si amulet na krk a pomalu jdeš v před. Při vstupu mírně zaváháš a pak vkročíš vpřed. Objeví se slabá mihotavá záře, která rychle vyhasne. Doufáš, že jsi nespustil nějaký skrytý poplach. Místnost je osvětlená matnou září koulí, které jsou rozmístěné různé po místnosti. Všude kolem tebe se nacházejí obrovské množství artefaktu. Asi ses dostal do skladiště. Nebo spíš pokladnice.
Pokračuje stále dál. Na konci místnosti jsou dveře. Vypadají celkem pevně. Zkusíš kliku, ale jsou zamčené. Nemají klíčovou dírku a ty stejně nemáš nic co bys tam strčil.
Vprostřed dveří je ale vyryt povědomý symbol. Koukneš na amulet, který ti dal cizinec a zkusíš ho přiložit k dveřím. Ty se působením kouzla nehlučně otevřou.
Vstoupíš dovnitř a hned ho spatříš. Je tam vystavený a jenom na tebe čeká. Cítíš sílu, která tě k němu přitahuje. Že bys taky propadl kouzlu Krystalu jako ten starý blázen? Ne, soustřeď se. Zatřepeš hlavou a přikročíš k úlomku. Sebereš úlomek a rychle se vydáš na cestu zpět.
Vystoupíš z místnosti a kráčíš směrem k cizinci. "Doufám, že to nechceš nést v rukách celou cestu. Zabal to pitomče." Koukneš na něho a pak na úlomek. Po chvilce váhání ho schováš.
Cestu zpět si skoro nepamatuješ. Máš pocit, že jste několikrát zastavili a že slyšíš volající hlasy. Jediné co tě zajímá je úlomek krystalu, který máš ukrytý v brašně. Najednou jste venku. Zmateně se rozhlížíš po okolí.
"Dej to sem!" Cizinec ti vytrhne brašnu s úlomkem. Nesmírně tě to rozzuřilo. Už se na něho chceš vrhnout, ale cizinec si tě nevšímá a rychle hodí brašnu do kovové bedny a zavře ji. Jako by do tebe uhodil blesk.
"Jestřáb říkal, že tam pravděpodobně bude působit kouzlo zmatení. Jsi v pořádku?"
"Tys mně použil jako návnadu na kouzlo?"
"Lepší ty než já. Koukni se k plošině. Spustil se poplach. Nebýt mně, nikdy by jsme se odtamtud nedostali. Teď tě opustím. Svoji část jsem splnil. Co s tím uděláš, to už mně nezajímá."
Koukneš na truhlu a pak zpět na cizince, ale ten už tam není. Koukneš opět na truhlu. Bude to dlouhá cesta domu.
Post Reply